Jejich země se nachází daleko od všech lidí. A nebo se ta dálka jenom zdá a bydlí hned vedle vás, za oknem světlíku, za zdí bytu?Je to území, které lze najít pouze s přesnými souřadnicemi. Prožívají v těchto vzdálených končinách celý život a málokdo o tom ví. Každý den se k nim na několik hodin vydávají vyslanci naší společnosti, aby jim za poplatek propůjčili své ruce a nohy, a pak je opět zanechali v jejich hloubání. Myšlení je totiž jediný svobodný akt. Nikoho k němu nepotřebují.
Vzhledem se podobají lidem, vlastnostmi se však někdy liší. Potřebují dvě těla, aby mohli existovat svobodně. Světlo ovládají hlasem, dveře otevírají na dálku. Je takový život vůbec možný? Dá se něco skutečně prožít, když všechny činnosti vykonávají cizí ruce? A co když zrovna žádné další tělo není v dosahu?
Inscenace ohledává vztah člověka s postižením a jeho asistenta, protože jenom díky vzájemnému propojení je pro člověka na vozíku možné svobodně žít.
Režie, dramaturgie: Alžběta Nováková a Eliška Říhová
Scéna: Eliška Kociánová, Berta Doubková
Kostýmy: Matilda Tlolková
Masky: Berta Doubková
Hudba: Matěj Šíma
Světelný design: Eliška Kociánová
Hrají: Antonie Rašilovová, Štěpán Lustyk, Lenka Dvořáková, Kateřina Cuřínová, Michal Greško, Michal Novotný, Kristýna Kolenčíková
Více: ZDE
Foto: Oskar Helcel
Podpořili: hlavní město Praha, MKČR, Státní fond kultury ČR, Konto Bariéry, Divadlo Vosto5, Jakub Weberschinke